Kolotoč strachu 2

Dobře, dobře..., chtěli jste vědět, jak je daleko Kolotoč 2. Příběh je za polovinou a vypráví osud Kláry, která sedí za drogy a zabití... Pochopitelně popisuje také osud rodiny, která jejím uvězněním trpí... Tady máte ukázku bez opravných a korekčních zásahů (za chyby se omlouvám). Věřte, že snad do konce roku bude kniha hotova. Máte se nač těšit. JV
III. 
Potom, co Klára zmizela, zhroutil se mi svět. V práci to šlo od desíti k pěti, na nic jsem se nesoustředila. Měla jsem pocit, že mé dny mají snad osmačtyřicet hodin. Čas se totiž neskutečně vlekl. Připadala jsem si, že snad všichni okolo řeší jenom mne, můj rozvod a dceru, která se živí tím nejstarším řemeslem. Popadl mne neskutečně silný stihomam. Když jsem učila, podezírala jsem své žáky, že i oni vědí, že mám dceru na ulici. Dnes vím, že je to nesmysl, že ty děti nevěděly naprosto nic. 
Ten stihomam byl nesnesitelný. Dnes vím, že jsem si za to mohla sama, ale v tu chvíli jsem podezírala všechny okolo. Nejhorší to bylo ve chvílích, kdy jsem chodila nakupovat. Působila jsem asi hrozně vystrašeně, možná, že se mne ti lidé báli, nebo si ťukali na čelo, když mezi sebou viděli osobu, která má u kabátu zvednutý límec, na očích velké černé sluneční brýle i ve chvílích, kdy bylo venku pod mrakem. Trvale jsem se rozhlížela nalevo a napravo, nevěděla jsem totiž, odkud přijde výpad, kdo se mne zase zeptá, co je nového, co se děje s Klárou a co hodlám se svým zpackaným životem udělat. Na jeden z nákupních dnů ovšem nikdy nezapomenu. 
Vyšla jsem před supermarket, z nákupního vozíku vytáhla dvě tašky a měla jsem se k odchodu. 
„Paní učitelka Petrásková?“ 
V tu chvíli mi nebylo zřejmé, odkud se ta věta ozvala. Zírala jsem zmateně před sebe, očima jsem jezdila přes tmavé brýle po dlažbě. 
„Jste to vy, paní Petrásková?“ 
Zastavila jsem se a otočila se za sebe. Kousek ode mne stála vyšší žena v dlouhé sukni až po kotníky a v šedé neforemné halence. Vlasy svázané do culíku jasně dokazovaly, že žena nebyla již několik dlouhých měsíců u holiče, šedé prameny prozrazovaly starostlivost a problémy okolního světa kolem ní. Přes mohutné obruby velkých brýlí na mne koukala malá hnědá očka s popraskanými žilkami. Přistihla jsem se, že mi ta osoba připomíná jednu z Jehovistek, které stojí již několik let před místním kinem s časopisy v rukou a přesvědčením, že vnucováním víry všem okolo dojdou k blahodárnému spasení. 
„To..., to jsem já,“ potvrdila jsem, postavila jsem obě tašky na zem a dodala: „a kdo jste vy?“ 
Místo odpovědi jsem však obdržela něco, co jsem opravdu nečekala. Žena se rozpřáhla a vrazila mi dobře mířenou ránu pěstí. 
Z koutku úst mi vytryskl mohutný pramen temně rudé krve. Díky úderu jsem se kousla do jazyka. Sluneční brýle mi odletěly z nosu a dopadly na dlažbu přede mnou. 
„Co si to..., co si to dovolujete?“ vykřikla jsem, „já na vás zavolám policii!“
„Jen zavolejte, jen to udělejte! Však já jim řeknu, proč jsem to udělala, to se budou divit!“ křičela na celé kolo žena. Držela jsem se za bradu. Cítila jsem, jak pomalu natéká. 
„A co jsem vám proboha udělala?“ nezmohla jsem se v tu chvíli na nic jiného. 
„Vy? Vy jste se provinila jen tím, že jste zplodila tu neskutečnou a mizernou couru, jakou je vaše dcera! Je dobře, že je v base!“ 
„Proboha,“ rozklepala jsem se, „jak to jen můžete říct?“ 
„Jak? Jak?“ křičela a z kapsy vytáhla malou fotku. „Vidíte to? Vidíte to? To je moje patnáctiletá dcera. Ta vaše jí dala ten řízlej fet! Rozumíte? Moji holčičku..., moji holčičku to málem zabilo. Jak vůbec můžete v klidu chodit po týhletý zemi, když jste přivedla na svět někoho, jako je vaše dcera? Jak jen můžete s klidným svědomím žít, existovat a pobývat mezi normálními a slušnými lidmi. Hnusíte se mi!“ 
Otočila se a odkráčela. Tou ránou, kterou mi uštědřila, si asi potřebovala uklidnit svědomí, říkala jsem si. Uklidnit svědomí, že se i jí nepodařilo vychovat dítě dle jejich představ. Sedla jsem si do auta. Klepala jsem se po celém těle. Nejhorší věcí však bylo, že nikdo okolo se mne nezastal. Všichni dělali, jako kdybych neexistovala, jako kdyby se celý ten incident vlastně nestal.

Komentáře

Oblíbené příspěvky